Bio je lepší
Obecně se soudí, že slovo bio ani tak neznamená, že by ekologicky pěstované potraviny měly více živin, ale jde spíš o vztah ke krajině, o šetrný způsob zemědělství. Výzkumný ústav živočišné výroby však provedl chemický rozbor přeštických „šťastných“ prasat a zjistil, že se šetrný chov vyplatí.
I zarputilí odpůrci biopotravin dnes už přiznávají, že mohou obsahovat více antioxidantů a vitaminů. Jenže hlavní spory se vedou o to, zda biopotraviny chutnají lépe. Například ve skotské Abertay University ve městě Dundee provedli průzkum, kde zjišťovali, zda se může lišit chuť konvenčně vyráběné potraviny od ekologicky pěstované.
Podle jejich výsledků strávníci nebyli schopni rozpoznat tyto dva druhy surovin. Podle jejich výsledku je vnímání chutě biopotravin spíš psychickým důsledkem, morální odměnou za to, že je spotřebitel natolik uvědomělý.
Zatímco zahraniční vědci zkoumali, jak chutná čokoláda či ovoce a zelenina, český Výzkumný ústav živočišné výroby si vzal na paškál obyčejné přeštické prase a zjistil, že nejen lépe chutná, ale maso z prasat chovaných ve výběhu obsahuje více vitaminu E. Ten je spotřebitelům užitečný nejen jako antioxidant, ale díky němu je možné maso i déle skladovat.
„Na to není potřeba to nijak dlouze zkoumat. Třeba složení sádla je velmi závislé na výživě. Když máte velkou složku kukuřice, je to sádlo takové měkké, nic moc. Přeštické prase má tu výhodu, že se mu vyhnulo to šlechtění posledních třiceti let. Takže zůstalo normálním prasetem,“ říká vedoucí oddělení chovu prasat výzkumného ústavu Miroslav Rozkot.
Připomíná podobný příběh z Německa, kde se velké oblibě těší švábsko-halské prase. Jeho chovatelé vytvořili družstvo, které má dnes asi tisíc členů a má internetový obchod. Podobně jako se podařilo „zachránit“ a propagovat chov starého českého přeštíka, podařilo se to i v Německu.
V kombinaci s marketingem, který ho (oprávněně) řadí do výběrové skupiny mas, mohou i chovatelé prase chovat volně, ne v průmyslovém intenzivním chovu. Jako to dělají v Sasově, kde je zřejmě nejslavnější farma s tímto plemenem. „Problém je v tom, že aby farmář vydělal, musí mít i vlastní jatka, vlastní odbyt. Jinak malochovatelé nemají v konkurenci trhu v podstatě šanci, protože přirozený chov je samozřejmě dražší,“ komentuje Rozkot.
Možná je dobře, že se podařilo zachovat toto plemeno, protože díky tomu si mohou lidé porovnat chutě konvenčně průmyslově chovaného prasete s tím původním. Za poslední desetiletí byla prasata šlechtěna jako svalovci. Trh měl ve své době pocit, že tuk je něco nezdravého a teď se zjistilo, že prasata téměř nemají sádlo. To, co se prodává v obchodě na vyškvaření, je šlupička, parodie sádla, které by se naše babičky vysmály.
Mezitím se téměř zapomnělo, že bez tuku není chuti. Že libové maso v podstatě k ničemu není. Při pečení se sráží, ztrácí šťávu. Zatímco průměrná jateční hmotnost prasete byla dřív 120 kilogramů, dnes je to o dvacet kilogramů méně.
Podle výzkumníka však ani není potřeba jít za každou cenu po značce BIO. „Stačí prasata chovat přirozeně, jako kdyby se vývoj zastavil před třiceti lety. Jako v době před tím, kdy se vepři cíleně začali šlechtit kvůli produkci masa, nadměrně osvalovat. Tokové prase je sice dražší než v supermarketu, ale je to přirozenější. A je lepší sníst trochu méně, ale kvalitnějšího,“ přesvědčuje.
Autor: Marek Burza
Zdroj: Hobby iDNES.cz
Přeštické černostrakaté prase
Odvozuje se od krajových rázů, které vznikly v oblasti Přešticka, Domažlicka a Klatovska, křížením původních klapouchých prasat s anglickými plemeny sussex, yorkshire, lincolnshire, cornwall, bergshire, a německými plemeny švábsko-halským, poločerveným prasetem bavorským.
V roce 1964 bylo plemeno přeštické černostrakaté uznáno za samostatné. Poté se přistoupilo k jeho dalšímu zušlechťování, ke zlepšení masné užitkovosti se použilo belgické plemeno pietrain.
Na počátku 90. let bylo použito plemeno hampshire. V roce 1992 bylo přeštické černostrakaté plemeno prasat uznáno jako genetický zdroj a v roce 1996 se chová jako uzavřená populace.
Plemeno je přizpůsobivé, odolné, vyznačuje se tvrdou konstitucí a odolností vůči stresu.
Zdroj: Národní koordinační středisko pro genetické zdroje
webdesign & publikační systém Toolkit -
