• O biofarmě
• Výzkum, články, publikace
• Nabízíme
• Novinky
• Fotogalerie

Bio může být i maso aneb cesta k biouheráku 2

 Problémy s realizací masných bioproduktů – čekání na kečupový efekt

V předchozích odstavcích jsem uváděl důvody proč si myslím, že by bylo vhodné prozatím chovat hospodářská zvířata. Rád bych také popsal problémy s realizací biomasa, pro případné nové chovatele. Na začátku roku 2000 jsme se na naší farmě rozhodli, že přejdeme s celým, doposud konvenčním chovem, do ekologie. V té době jsme měli na farmě 140 prasnic a ročně jsme vykrmili asi 2500 prasat. Rozhodli jsme se tak proto, že jsme chtěli rozšířit ekologické hospodaření a dokázat, že lze produkovat při dobré rentabilitě i ekologicky. V té době vrcholila krize BSE a zdálo se, že bude velká poptávka po biomasu.

Na exkurzích, které jsem do té doby absolvoval jsem se nesetkal s tak velkým ekochovem. Při takovéto koncentraci zvířat, je velký tlak patogenů v chovu a většina konvenčních zemědělců to řeší preventivní medikací. Jedná se hlavně o odstavená selata, která předčasně (asi v měsíci stáří) ztratí matku s jejím mateřským mlékem. Aby toto velice stresující období selata ve zdraví překlenula, tak jsou jim podávány náhražky mléka a preventivní antibiotika. Tento postup je v ekochovech samozřejmě zakázán. Protože jsem na farmě již od roku 1998 aplikoval systém rodinného chovu, tak jsem náhražky ani preventivní medikace nepoužíval. V tzv. rodinkách totiž žijí prasnice se svými selaty do stáří třech měsíců a selata jsou plně kojena. S nimi se chová také plemenný kanec, který prasnice připustí i když kojí. Dosahujeme tak podobného efektu jako v  běžném chovu krav. Ta také produkuje mléko téměř do dalšího porodu. Mládě přitom využívá ochranných látek z mateřského mléka. Tento systém byl základním předpokladem přechodu našeho chovu prasat do „bio“ – ekologické kvality.

Dalším neméně důležitým předpokladem bylo zabezpečení krmivové základny. Museli jsme koupit od ostatních ekozemědělců asi 500 tun krmného obilí za rok. Kdo zná strukturu zemědělské ekopůdy, tak ví, že převážná většina je travních porostů. V roce 2000 také většina podniků měla produkci zatím v přechodném období. Takových krmiv můžeme zkrmovat pouze omezené množství. Byl to docela velký problém a my dováželi krmiva z celé republiky. Do dnešního dne jsme popsali spolu s kolegou Keljzarem 20000 řádků programu receptur krmiv. Abychom dodrželi správnou bilanci živin u nás i u dodavatelů, museli jsme většinu našeho hnoje kompostovat a v rámci kooperace jim výsledný kompost nabízet. Takže díky biochovu prasat jsme se naučili nové výrobě. I když jsme neobdrželi předpokládanou dotaci, rád na to vzpomínám. Na konci roku 2000 jsme začali vyjednávat se zástupci obchodních řetězců. Na to vzpomínám nerad. Znechuceni jejich vydřidušským chováním jsme se v roce 2001 rozhodli navštívit Biofach, a tam také začala naše exportní činnost. Kvůli tomu, abychom mohli vyvážet do EU, musela u nás a také u našeho smluvního zpracovatele Kostelecké uzeniny a.s., proběhnout kontrola německou kontrolní organizací. Ta u nás strávila dva dny. Certifikát jsme ovšem obdrželi až za čtyři měsíce. Mezitím jsme prodávali bioprasata za konvenční cenu. Když potom v září odjel první kamion, tak jsme si mysleli, že „máme vyhráno“.

Velkým zklamáním byla nespokojenost našeho německého partnera. Naši čunící byli prý příliš tuční, a tak se snažili snížit jejich cenu. Na některých exkurzích jsme viděli, že to, co se toleruje německému biozemědělci, by u nás absolutně neprošlo. Nejhorší bylo ale asi zjištění, že sušené pivovarské kvasnice, které nám zakázali krmit, oni vesele v nemalém podílu zkrmovali. Právě pivovarské kvasnice díky vysokému obsahu proteinů pomáhají zlepšit zmasilost zvířat. Pro toto nekorektní chování jsme změnili odběratele a začali jsme dodávat do Itálie.