O penězích, které létají oknem a komínem
Asi většina počítá peníze vynakládané za zbytečnosti a rozmýšlí nad každým plýtváním čechokorun. Méně už každý počítá peníze za topení i když to je důležitá a hlavně velká položka v penězích, které vyhodíme za bydlení – takové náklady bere jako nutnost a skončí u konstatování, že je zase víc draho. Hodně peněz za topení jsou ale doslova peníze, které vyletí oknem (a komínem). A přitom vytopený byt přes 20stupňů je energetický luxus ještě nedávno ne tak samozřejmý.
Pro někoho to jsou konkrétní peníze za vodu z teplárny, pro jiné za plyn nebo za palivo do kotlů jako dřevo nebo uhlí.
Výhoda vlastních kotlů, kamen nebo krbů na pevná paliva jsou jasná zvlášť u majitelů zahrad, bohužel taková výhoda svádí ke 'kremaci' čehokoliv co je po ruce nebo co je nejlevnější. O ekologičnosti takové recyklace odpadků plných plastových obalů může uvažovat jen vohnout, kterému nedošel rozdíl mezi výhní vysokoteplotní pecí spalovny,vybavené řízeným spalovaním a filtry, a kamínky určenými na dřevo nebo uhlí. Rovněž o hnědém uhlí jako zdroji paliva pro domácí topení průměrně informovaný domkář má asi pochybnosti (aspoň doufám). Kolorit kouřících komínků z kotlů palících narubané uhlí opustil jako jeden z prvních Londýn a přišel o pověstné tmavé londýnské mlhy a smog. Zvlášť levné hnědé uhlí je pro spalování v domácích kotlích neštěstím; plno látek jako síra spolehlivě vytvoří v okolí smog jak u ostravských koksoven. K tomu nízká výhřevnost nutí pálit velké množství navíc s ekonomickým faktem, že nejlevnější u nás prodávané uhlí je z Polska s větším obsahem síry. Takže teplo je vykoupeno zamořeným okolím, byť pro majitele ekonomicky výhodně. Takový škudlil si může myslet, že do popelnice patří jen popel z uhlí a odpadků prošlých jeho kotlem, jinak by se to přece tak nejmenovalo. Dnešní plastová popelnice s nápisem 'nesypat žhavý popel' by si zasloužila přejmenovat.
Ačkoliv to nezní příjemně, teplota v domácnosti je relativní a hlavně luxus, který bychom si měli dovolit úměrně vůči naší peněžence. Tak jako si někdo nemůže dovolit jezdit autem každý den do práce, tak může být nedostupné vytopení celého bytu včetně chodby a půdy na 'trenkových' 25 stupňů.
Každý dům i byt má hranici danou zateplením a zdrojem tepla na jakou lze v rozumných mezích vytopit – náklady topení nad tuto hranici rostou geometrickou řadou. Hranici naleznete snadno; za konstantní chladné venkovní teploty (nejlépe pod nulou) občasným topením dosáhnete teploty, při intenzivním topení (kotel a čerpadlo horké vody do radiátorů jedou na plný výkon) dosáhnete teploty o několik málo stupňů vyšší. Představa, že "panelákově trenkových" 24 stupňů je pro bydlení normální a sociálně dostupné každému je nesmyslná. Dosažení této hladiny je možné za cenu obrovské energie, u samostatných topení neustále hučícím kotlem a u bytu napojených na teplárnu s rotujícím počítadlem teplé vody. Přitom stačí snížit svoje nároky o pár stupňů a výsledek na penězích je obrovský – doslova každý stupeň! Problém je že tohle vidí okamžitě majitelé plynových kotlů s termostatem (kotel při posunu teploty stále hučí) nikoliv uživatele dálkového topení nebo topení v kotlech s pevnými palivy. U kotlů s pevnými palivy to je směs obavy o vyhasnutí kotle zřejmě spojená s fascinací z běsnícího živlu spoutaného v litině. A proč šetřit kotel, když sklep je plný a krásně v něm hučí.
O úsporách ze zateplení nemá cenu ani psát, i takové korunové položky jako gumové samolepící těsnění do starých oken a dveří jsou okamžitě znát, o termoizolačních sklech v zatěsněných oknech a dveřích, izolovaných střechách a fasádách ani nemluvě.
Na teplo domova se zvyká snadno a z dosaženého komfortu nikdo nechce slevit, bohužel vše něco stojí a levnější to asi nebude. Cenu za plyn nedokáže snížit žádná vláda, nechceme-li diktátorský proruský režim jako v Bělorusku, kam Putinova vláda dodává plyn za třetinu světových cen – levné jídlo a bydlení je nástrojem totality jako 'držhubná jistota', to si snad pamatují všichni. Topení uhlím v domácnostech skončí během několika let a není to věc programu nějaké politické strany ale závaznou směrnicí Evropské unie, která stávající vláda přijala už před lety, jen ji jako nepopulární moc nezdůrazňuje, ačkoliv vzhledem k termínu měla (a spustit nějaké změny a vysvětlování). Takhle zas budou plné noviny srdceryvných příběhů o důchodci, který o teplo vládou a unií přišel. Mimochodem, před nedávnem byl v televizi nesmrtelný film Kristián. Oldřich Nový coby úředník Novák cestovní kanceláře přijde v zimě domů do bytu, v předsíni sundá kabát a boty, nazuje papuče a župan, sedne v jídelně a zeptá se ženy: „Není tu dneska nějaké horko?“, manželka, Nataša Gollová, odpoví:“Ne drahý, šestnáct stupňů jako vždycky“!
webdesign & publikační systém Toolkit -
